Třípodlažní byt ukazuje, že kámen, ocel a beton dovedou vytvořit útulnou atmosféru

Architekti Radka Valová a Petr Vlach naplno rozvinuli svou fantazii, stejně jako požadavky a nápady klien­tů, když se dějištěm jejich kreativity stal byt v novostavbě menšího developera ochotného k podstatným klientským změnám. Ruku v ruce s tím pomohlo, že studio OOOOX mohlo začít tvořit v bytě včas, přesněji ve chvíli, kdy byl projekt ještě na papíře. To architektům umožnilo změnit dispozice bytu a díky tomu rozmístit vedení rekuperace v podhledech nižších pater s vyústěním v soklu nábytku. A také mohli pracovat s betonovou konstrukcí dříve, než zmizí pod omítkou.

„Té možnosti dohodnout se na klientských změnách jsme využili opravdu maximálně a tím, že jsme navíc přišli k projektu brzy, daly se připravit například i elektrické zásuvky tak, abychom je umístili na monolitických betonových stěnách, a přitom nemuseli na stěně nechávat přiznané kabely,“ ukazuje Radka Valová na zdánlivém detailu východiska architektonického řešení. Kabely elektrického vedení jsou ukryté uvnitř konstrukcí, které v naprosté většině zůstaly odhalené.

Monolitický beton prochází přes všechna tři patra a dominuje celému prostoru. „Cílem bylo vytvořit pánský interiér s přiznaným betonem v kombinaci s ocelí,“ říká architektka.

Ten správný stupeň šedi

Na vášni pro režný beton se tvůrci spolu s klienty shodli. Do práce se pak pustili s odvahou a vědomím, že betonové stěny nepůsobí ve vybaveném bytě chladně, ba naopak útulně a zabydleně, jak popisuje Valová. „Odstín pohledového betonu není na monochromatické škále mezi bílou a černou barvou, tedy není to studená šedá. Beton je totiž vždycky lehce do žluta, lehce do béžova a při porovnání se studenými barvami je teplejší,“ vysvětluje architektka.

Jsou lidé, kteří by se k bydlení mezi betonovými stěnami nenechali přesvědčit a přirovnávali by ho k pobytu v garáži nebo bunkru. Obyvatelé bytu na Hřebenkách stejně jako jeho tvůrci mezi ně nepatří. „Bydlení v betonovém interiéru je pro mě útulnější než bydlení v bytě s bílými stěnami a dřevěnou podlahou,“ glosuje to architektka.

I díky tomu, že novostavba, v níž studio OOOOX pánský byt vystavělo, má v podstatě skleněnou fasádu, která se táhne po celé šířce bytu ve všech třech patrech, nemuseli se architekti obávat naplno využít tmavé materiály a tmavé plochy, jež koketují s černou, až se do ní úplně propadají. Specialitou každého patra je vyznačená místnost ve tvaru krychle, kde se černá promítá do podlahy, stěn i do stropu: takto pojatá je ložnice, kuchyň a pracovna.

Ocelové město

Specifickou náladu bytu dodává schodiště, které si architekti od základů navrhli sami. Dřevěné stupně sedí na ocelových „žiletkách“, tedy na tenkých konzolích, jež vycházejí ze stěny a na druhé straně jsou zavěšené na ocelových táhlech. Tyto tmavé kovové pruty procházejí přes všechna tři patra. „Instalace schodiště byla velmi náročná na koordinaci, v jednu chvíli musely spolupracovat tři profese,“ poznamenávají architekti v autorské zprávě k bytu.

Stupně schodů jsou jedním z mála případů, kdy tvůrci při výběru materiálů sáhli ke dřevu. „Dřevo jsme omezili na úplné minimum, proto ho najdete jen na pár detailech. Většinou pracujeme s kombinací kámen, ocel a beton,“ popisuje architektka.

Secesní domy proměňují na moderní luxusní bydlení. Teď se na pražských Vinohradech pouští do dalšího

Ocelové pruty přes výšku všech pater tvoří osobitý viditelný prvek bytu. Architekti ale vedli přes tři patra také jedno skryté vylepšení, a sice shoz na prádlo, díky němuž putuje použité oblečení přímou cestou k pračce.

Všechen nábytek kromě sedačky je vyrobený na míru. Opět se tady sahá k tmavým odstínům, dřevo nábytku stejně jako dřevo na obkladu schodiště bylo upraveno metodou čpavkování, která zajišťuje výrazné probarvení materiálu do hloubky – díky tomu si prvek zachovává stejnou barvu i při poškrábání.

Ocel použitá v konstrukci schodiště a některých detailech se opět ukazuje v některých kusech nábytku, jako jsou například stojan na gramofonové desky nebo odkládací stolky.

Koupelnová baterie ve stropě

Jako zakázková výroba vznikly i prvky z umělého kamene v kuchyni nebo v koupelně, kde jsou umyvadla umístěná v mohutných kvádrech. „Abychom koupelny vyšperkovali, vybrali jsme k tmavým velkoformátovým obkladům mosazné baterie. I v případě koupelen byl důležitý vstřícný přístup developera. Mohli jsme tak použít luxusní baterie, jejichž podomítkové části nám developer zabudoval už během stavby a my se tak vyhnuli dodatečnému bourání. A to nám umožnilo jednu z koupelen osadit i baterií ze stropu,“ popisují architekti.

Zvláštním prostorem je šatna, která není pojatá jako nějaké uzavřené skladiště oblečení, ale jako výstavní prostor otevřený do ložnice, kde si ve vitrínách ze skla a oceli majitelé ukládají své oblíbené kousky jako například klobouky.

Warming party a mnohé další. Obyvatelé bytu jsou milovníci umění, proto tvůrci od počátku počítali s umístěním uměleckých děl v prostoru. V bytě najdete třeba fotografie Martina Stranky a obrazy Jana Gemrota. Umění se objevuje i na záchodě. Osvětlení děl zajišťují směrová světla. „Skoro vždy používáme dominantní světlo nad jídelním stolem a to platí i v tomto případě. Ostatní světla jsou nenápadná,“ doplňuje architektka k osvětlení.

Byt na Hřebenkách již nějakou dobu opečovává své obyvatele a ti už mohli dát architektům komplexní zpětnou vazbu. „Byt až neuvěřitelně dobře zvládá společenský život. Klienti totiž žijí společensky opravdu hodně a nestěžují si na to, že by byt a jeho zařízení pobytem mnoha hostů nějak utrpěly,“ říká Radka Valová.