Je mamahotel pohodlnost nebo nutnost dnešní doby?

Když se řekne mamahotel, mnozí si představí lenivého třicátníka, který využívá rodičů jako hotelových služeb a zůstává bydlet i v dospělosti ve svém dětském pokojíčku. Realita je však mnohem komplexnější. Podle nejnovějších údajů statistického úřadu Eurostat dnes žije u rodičů 46 procent mladých Čechů ve věku 18 až 34 let. Znamená to mírné zlepšení, protože před dvaceti lety to bylo 53 procent. Současná generace Z tak paradoxně dokázala trend odsouvání odchodu z domova zbrzdit a osamostatňuje se průměrně už ve věku 25,8 roku.

Muži opouštějí hnízdo později

Česká republika se v evropském kontextu posunula z podprůměru do lepší střední pozice, nicméně rozdíly mezi pohlavími zůstávají propastné. U rodičů nadále zůstává více než polovina mladých mužů, zatímco u žen toto číslo kleslo na necelých 38 procent. Češky obvykle zakládají vlastní domácnost již kolem 24 až 25 let, ale průměrný muž čeká na odchod až po oslavě 27. narozenin.

Bouřky prověřují nejen střechy, ale i pojistky

Drahé bydlení drží mladé doma

Hlavním viníkem je současná ekonomická situace a extrémně drahé nemovitosti. Zuzana (25), pracující žena ze sdíleného pronájmu v Praze, popisuje svou zkušenost bez obalu: „Kdybych tuhle práci mohla dělat tam, odkud pocházím, určitě bych od rodičů neodešla. Z platu sotva vyžiju, podnájmy v Praze nejsou zrovna levné. Takhle si nikdy nevydělám na to, abych si mohla vzít hypotéku. Kdybych bydlela u rodičů, mohla bych si každý měsíc něco ušetřit“.

Kdo má zajistit bydlení mladým? | UNIQA

Očekávání ničí rodinné vztahy

Odlišné pohledy na to, kdo by měl nové bydlení mladým financovat, vytvářejí mezigenerační propast. Rozsáhlý průzkum společnosti UNIQA ukázal, že 56 procent mladých lidí do 35 let očekává, že jim bydlení zajistí rodiče. Ti to však vidí úplně jinak. „U starší generace je však pohled na zajištění bydlení jiný: stejný názor sdílí jen 29 procent lidí nad 55 let. Tento rozdíl v očekávání vytváří mezi rodiči a dospělými dětmi napětí, které často není na první pohled vidět – mladí někdy s finanční pomocí automaticky počítají, zatímco rodiče ji považují spíše za výjimečnou nebo dobrovolnou,“ komentuje situaci generální ředitel UNIQA Rastislav Havran.

Smrskflace na trhu realit: Kupujeme výrazně menší byty

Pohodlí brzdí osobní rozvoj

Zůstávat v rodném domě nabízí komfort, ale odborníci varují před stagnací. Psycholožka Kornélia Ďuríková zdůrazňuje potřebu nastavit jasná pravidla a určit hranice společného bydlení: „Dospělí potomci by se měli na společné domácnosti finančně podílet. Zároveň nemohou očekávat, že pomoc rodičů bude automatická a nekonečná. Je třeba si také ujasnit, o jak dlouhé období půjde, a spíše podporovat mladé lidi v samostatnosti.“.

Nutnost střídá osobní zodpovědnost

Někdy je však sdílení domácnosti životní nevyhnutelností, obzvláště když stárnoucí rodiče vyžadují péči. Třiatřicetiletá Táňa, která se stará o nemocnou matku v raném stádiu Alzheimerovy choroby, vnímá společné bydlení jako samozřejmost a dodává: „Upřímně, pokud někdo v mém věku neřeší nutnou pomoc rodičům, nechápu, proč by s nimi měl ještě zůstávat.“.